Hard workingg

30. září 2016 v 19:08 | Anne-chan |  Anne's Diary

Konichiwa minnaaaa
Školní rok už konečně začal... Konečně? Poslední měsíc prázdnin jsem celkem umírala a přemítala, co vlastně od toho života chci. A došla jsem k závěru, že prostě musím jít dál, ať už se rozhodnu udělat cokoliv.
Začalo mi to vážně krásně, první týden jsme připravovali výstavu našeho oboru na Hrádku Varnsdorf... Takže jsem celý týden strávila každý den po škole na klubovně na intru a malovala jsem hedvábí - to bylo totiž hlavním tématem této výstavy. (Fotky přiložím pod perex.)
Jen co se nainstalovala výstava, s čímž jsem také pomáhala, napínat hedvábí, zatloukat hřebíky do rámů, rozestavovat další výtvory a aranžovat to tam... Bavilo mě to. Vlastně jsem tam tak trochu vládla, aniž bych si to uvědomovala, říkala jsem všem jak by to asi mělo vypadat a jak by to vypadalo nejlépe. Divím se, že všichni ti vychovatelé mě neposlali do háje a dávali to přesně tak, jak jsem jim to řekla. Nakonec jsem byla ještě vychválena všude možně, jak jsem byla akční a šikovná. To jsem se dozvěděla až další pondělí, když jsem přišla na intr, hlavní vychovatelka mi vyprávěla o tom, jak ze mě byli nadšení. Docela to potěší a jsem ráda, že se instalace povedla. (:D)



Od dalšího týdne jsem začala intenzivně pracovat na časopisu. Bylo mi hrozně trapně, že nevyšlo květnové číslo a tak jsem to musela napravit. Teď jen čekám na pondělí, abychom to mohli vytisknout, dát ke korektuře a konečně začít prodávat a všem ukazovat, že na škole vlastně máme časopis. Až to bude hotové, vyfotím vám ho *^*. Vzala jsem si na sebe letos další funkci - jsem šéfredaktorka, grafik + sazba. Takže dělám skoro všechno. Ale nevadí mi to, hlavně že se zatím daří.

Postupně jsem začala otravovat prváky, aby se připojili k časopisu, něco napsali, přidali fotky. No, nejvtipnější je to, jakým způsobem bývám odmítnuta... Obvykle bych lidem nejradši rozbila čumák, když měsíc něco slibují a říkají jak už to skoro mají hotové a přitom nemají ani čárku.

Aby tu bylo také něco z jinadšího soudku... Podle gifu nahoře, nee neumírám, možná... :D Spíše bych nejradši tak den prospala a den dělala něco funny a pak zase spala, ale to bohužel nejde. Jako jednu z mála zábav považuji večerní volejbal na intru, který je bohužel tak jednou do týdne, ale i přes to se zlepšuji a už mi padá mnohem méně míčů.
Ke kreslení už jsem se pořádně nedostala asi měsíc, jediné, co jsem kreslila, byli lidi na figurálce - skicy. Teď trénujeme propojení hlavy s rameny, to mi kupodivu nedělá moc velké problémy.

A jak se máte vy? Neumíráte? :D

1. - 90 x 90 cm šátek - prostředek je vysolený
2. - 90 x 30 cm šála
3. - 20 x 20 cm obrázek
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 1. října 2016 v 21:37 | Reagovat

Jsi akčnější než kdejaká anime postava :D Ne nekecám a docela ti ten elán a příležitosti závidím. Já se tak nějak letos nejsem schopna zapojit do ničeho- to víš, maturita :/
Hedvábí se ti povedlo. Občas mám taky v jistých oborech a akcích takové velitelské sklony. Je to boží. Něco řídit :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama