Poslední zážitky z deváté třídy ll

22. června 2014 v 22:52 | Anne-chan |  Zážitky

Po návratu domů jsem musela navštívit sprchu, ohromně jsem se na ní těšila! Ještě zbýval čas na oběd a potom na zabalení věcí, co jsem potřebovala na přespávání ve škole.
V půl páté odpoledne jsem vybehla ven směr autobusová zastávka. Stíhala jsem to akorát. Při kupování lístku se mě řidič zeptal, jestli "K pivovaru nebo ke škole?". Odpověděla jsem že ke škole. Po dosednutí na sedačku u okna na pětce jsem prozvonila jednoho kluka ze třídy, aby vyšel na zastávku. Tomu to dal řidič taky ke škole. Pak nastupovali holky. Přisedli si k nám a udiveně se nás ptali, jako jak ten řidič ví, že stanujeme ve škole, jestli jsme mu to říkali. Samozřejmě že o tomhle se nikdo nezmiňoval. Zvláštní od čeho to odvodil, když jsme táhli jen spacáky.

Pravdivý byl ale fakt, že stanujeme ve škole. Nebylo by to přeci až tak super trávit celou dobu zavření ve třídě. Takhle jsme si mohli užít víc zábavy. Alespoň jsme v to doufali. Na školní zahradě jsem našla spříznenou duši, ke které jsem se mohla nastěhovat do nejmenšího stanu v celém našem deváťáckém kempu. Malý tmavěmodrý stan pro dva. První věc, kterou jsem musela po přijetí udělat, bylo ten stan postavit. Nedělalo mi to až takový problém, jelikož jsem okoukala jak se to dělá. A vlastně na tom nic není. Zasunout dvě trubky a zatlouct kolíčky. NO PROBLEM!

Nejprve všichni chodili do krámu, uklízečka nám chodila nadávat, ať zavíráme bránu od zahrady. Bylo to trochu obtížnější, zavřít totiž pomalu nešla, ale nějak jsme si vždycky poradili. Potom jsme se rozdělili na dvě části. Půlka z nás seděla u ohně a druhá půlka byla na umělém školním hřišti a hrála fotbal. Já seděla u ohně a povídala si s ostatními. Pak se přesunula vedle a povídala si s přihlížejícími u hřiště. Mezitím jsem viděla i pár šílenců co si na školní pozemek přinesli dvoulitrovku piva a celou jí tam vychlemtali za rohem plechové budky kde jsou uložené branky na brenbal.
Krátce na to tam přiběhl nějaký pes a vlezl zrovna do tý budky. Otevřeli jsme, abysme ho vyhodili ven a on tam mezi tím našel kuřecí závitek, který si tam zřejmě nějaký ten pátek už ležel a radostně si ho vynesl ven a tam ho celý sežral. Po tomhle jsem se raději vrátila zpátky k ohni. Chuť k jídlu mě po tom divném zážitku nepřešla. Opekla jsem si svoje grilovací klobáskyyy (bílý tenký :33). Ostatní taky něco škvařili, někteří doslova. Jedna holka dokonce tak úporně, že její buřt skákal do ohně za záchranou! Snad třikrát jí spadl.

A teď k hlavnímu problému aneb porušování školního řádu!
Chlapce nenapadlo nic lepšího, než si přitáhnout chlast. Měli tam několik flašek. A šly se schovat před učitelkama a nalili toho hodně do sebe. Až na jednoho to uměli všichni perfektně zahrát, jako by nic. Učitelkám to ale nedalo a později se na ně šli podívat. Samozřejmě hned věděli o co go. Řekli nám, ať jdeme do tělocvičny, že se teď bude hrát přehazovaná, když jsme po ní tak toužili. Všichni tam poslušně šly. Jen pár z nás moc dobře vědělo, že to není jenom tak. Oni nás tam totiž zamknuli a venku si nechali pár vyvolených, co všechno naprášili. Po půl hodině nás vypustili ven. Stihli zabavit vodnici, ale chlast nenašli. Schovali to nevinní jedinci. Prostě všichni držíme při sobě, až na pár slepic co mají radar s jejich třídní učitelkou. Co bylo nejhorší, ty učitelky nám ani neřekli co tam dělali. Prohledali nám všem věci. Kluci dokonce říkali že něco nemohou najít a potom to našli jinde. Mohli nám alespoň říct, že to jdou udělat. Když si kluci stěžovali, učitelky prostě řekli, že si to tam dali sami.

Po tomhle jsme si všichni šli sednout dozadu k plotu za stany a povídali si tam, až na slepice s radarem a učitelky. Bylo to docela příjemné. Nikdy jsme si takhle my obě třídy nepopovídali.

Nakonec jsme teda šli spát. Zalezla jsem do stanu. Neměla jsem sílu se převlíct do něčeho jinačího. Stejně se další den vysprchuju a bude to v pořádku. Měla jsem ale pár problémů. První byl, že jsem neměla karimatku. Ale doma nebylo ani nic co by jí nahradilo. Dalším problémem bylo, že byla příšerná zima. Posledním problémem bylo, že všichni okolo potichu kecali nebo se smáli a já nemohla usnout. Jediná dobrá věc byl vlak, který jezdil každou chvilku kousek od nás. Jsem na vlak zvyklá, mám ho doma jen přes řeku a že je to hluk, jak se to po vodě nese. Už jsem skoro usínala. Když někdo vykřikl něco v tom smyslu aby už konečně někdo sklapl. To mě probudilo. Pak jsem usnula.
Ráno v pět mě probudila naše třídní učitelka. Někoho tam zjevně mlátila za to, že není ve svém stanu. (Nemyslím to nějak jako že by je opravdu třískala xDDDDD) A aky bylo světlo. Naštěstí jsem se probudila se spacákem naruby.. přikryla jsem si obličej tím spodkem co má být pod hlavou a ještě na chvilku usnula. Nakonec mi to v půl sedmé nedalo a vylezla jsem. Ještě jsem v tu chvíli nic moc necítila.

Když jsme po sedmé šli pro snídani do krámu, všichni kolem nás se tvářili, jako by vypukla zombie apokalipsa.. No zřejmě jsme vypadali děsně. Raději jsem se celé dopoledne nedívala do zrcadla! Asi bych se musela smát jak jsem dopadla.

Byl pátek. A my měli normální "vyučování" aneb koukali jsme se na filmy. Kromě dějepisu první hodinu. To jsme dočítali učebnici. Každý musel číst a všichni četli jako monotóním hlasem a hrozně pomalu.
Začala čeština. Učitelka vešla do třídy. Všichni jsme vlili poslední energii do toho, abychom se postavili. Celou hodinu jsme pak totiž čerpali novou pro další postavení. (učitelka češtiny je zároveň zástupkyně ředitele)
Vešla s potěšením, úsměv na tváři a řekla. "No vidíte, vy byste mohli ve škole spát častěji, jste tak hodní a potichu." S tímhle mě opravdu dostala. Taky by si někdy měla vyzkoušet měkké peřiny školní zahrady. Ano byl můj problém že jsem neměla karimatku to uznávám! :D

Doma jsem napůl zemřela. Dala jsem si pořádnou sprchu a šla spát. Když jsem večer vstala, nemohla jsem pomalu chodit, jak mě boleli chodidla z tůry na ten kopec. A bolelo mě taky celé tělo kromě hlavy (MĚLA JSEM POLŠTÁR MHAHAHAHA) z tvrdé země. Ale víte co? Byla to jedna s posledních věcí co zažívám s mojí třídou ze základky, stálo to za to a určitě na to nezapomenu! :)

Maté nějaké zážitky s kolektivem?
Už jste stanovali? Jaké z toho máte pocity, vzpomínky?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama