KHS 8 Nepozorní a moc zbrklí

26. června 2014 v 22:28 | Anne-chan
A je tu další dílek... Yuri-chan! Ona mě donutila! Ne dělám si srandu psala jsem sama, dokud byl nápad a že se mi líbí jí takhle napínat.. Ze srandy jsem jí napsala, že to zveřejním až 2.7 (:DDDDDDDDD) ne tak zlá nebudu a dám to sem hned.. Už vyhrožuje že ze zabije, skočí z okna, rozpadne se.. Kdo ví co ještě..


Podívala jsem se na něho, potom na Yuri-chan, zase na něho, na Yuri-chan… Viděla jsem jak rudne v obličeji, byla naštvaná, hodně naštvaná. Nevěděla jsem co udělat, bylo to mezi nimi. Pozorněji jsem si prohlédla toho dalšího člověka, něco mi tu nesedělo.

"Počkej!" Gaara natáhl ruku, aby jí zachytil, nestihl to, Yuri-chan se otočila a hodně rychle se snažila odejít pryč. Okamžitě jsem šla za ní, přece se to musí nějak vysvětlit, proč teď odchází? Ale chápala jsem to, muselo jí to bolet. Přes to jsem si říkala, že to asi nebude tak, jak si myslí.


"Yuri-chan! Stůj už konečně!" Byla rychlá, měla jsem co dělat, abych jí dohnala.
"Proč? Nechci ho vidět! Viděla jsi jak se ta za ním tvářila?!" Přimhouřila jsem oči.
"Hele, myslím že jsi přehlédla jeden menší fakt…"
"Nejradši bych se tam vrátila a jednu jí pořádně natáhla! Co jednu, zkopat jí! Zabila bych jí! Jak si může dovolit něco takového udělat! Gaara je můj! Jenom můj!" Ohlédla jsem se a zjistila, že ostatní celou dobu běželi v závěsu za námi, jen byli v tichosti.
"Nechceš mě poslouchat chvilku?" Snažila jsem se konečně získat její pozornost, vůbec se neotáčela, jen zpomalila.

"Fajn, tak co je? Máš nápad na pomstu?" Vztek s ní úplně trhal.
"Pomstu? Nemáš se za co mstít." Prohlásila jsem klidně.
"Ne?! Jak to sakra myslíš že se nemám za co mstít?! Sama jsi to viděla! Od včera se neukázal a teď…" Postrčila jsem Gaaru před sebe, než to stihla doříct, jemně jí objal zezadu.
"Už nemluv prosím tě." Zašeptal jí do ucha tím svým medovým hlasem. Projel mnou blesk závisti, měli spolu tak krásný vztah a jak jim to slušelo. Hodili se k sobě i když byli docela rozdílní.
"Nech mě na pokoji!" Vzpouzela se.
"Nenechám tě na pokoji, všechno jsi špatně pochopila." Teď byl docela klidný. Neznámá osoba přistoupila blíž. Teď jsem si to ověřila, opravdu jsem viděla dobře, hlavním faktem, který potvrzoval, že se nic moc nestalo, bylo to, že ten dotyčný byl muž. Jediné co mohlo člověka dokonale zmást byla jeho tvář, andělsky krásná tvář.
"Neboj se, Yuri-chan, nemáš ménu synovci co vyčítat." Bylo vidět, jak sebou černovláska trhla. Také jsem zírala. Tak že to je jeho příbuzný? "Jsem Yashamaru. Těší mě." Konečně jí Gaara pustil. Podívala se na blonďáka.
"O-omlouvám se, opravdu jsem to špatně pochopila." Úplně z ní sálalo, jak se jí ulevilo.
"Netušil jsem, že si děláš takové ukvapené závěry. Ale také na tom nesu vinu, měl jsem ti něco říct. Nechtěl jsem ti takhle ubližovat, promiň mi to."
Málem mě ta podívaná rozbrečela. Bylo to jak z nějaké mangy. Doufala jsem, že to mezi nimi bude zase jako dřív.
"Tak! Zvu vás všechny na večeři!" Yashamaru zněl docela vesele. "Vás dva taky." Ukázal na mě a na Konohamara. Překvapeně jsem zamrkala a s tázavým pohledem na sebe ukázala. Jen přikývl. Byl to milý člověk, co vám budu povídat. Byl mi hned sympatický.
"Promiňte, ale už něco máme." Ozval se Konohamaru. Zmateně jsem natočila hlavu. "Možná jindy, Anne-chan asi zapoměla." Spiklenecky na mě mrkl. Pochopila jsem to tak, že on měl něco v plánu a nebo se mu tam prostě nechtělo.
"To je škoda." Zatvářil se opravdu smutně.
"My teda půjdeme, mějte se." Popadl mě za ruku a táhl mě pryč, aniž bych stihla cokoliv říct. Až když jsme byly dost daleko, zastavil.
"C-co je?" Zírala jsem na něho, jako by právě vyskočil z dinosauřího žaludku a říkal že je ze saturnu.
"To jsi neviděla, jak po tobě jel?" Působil trochu přísně.
"Jel, po mě?!" Vážně jsem čuměla. Proč by mě měl chtít? Stejně by měl smůlu, přítele už přeci mám. Byl hodný, ale to bylo tak všechno. Dokonce mi najendnou přišlo trochu vtipné, že má Gaara takového strýce. Když jsem to tak převracela v hlavě, typovala bych ho spíš na jeho matku! Přeci jen jsme si ho prve spletli s ženou.
"Jo!..." Chvilku mlčel. "Půjdeš ke mě? Dneska není nikdo doma." Teď kdybyste vedle jeho obličeje postavili láhev kečupu s parukou, asi byste nenašli rozdíl.
"Um." Znejistěla jsem.
"Můžeme se dívat na film nebo tak něco. Potom tě doprovodím domů, neboj se." Souhlasila jsem, moje zvědavost mě přeprala, ani nevím kde bydlí. Docela jsem se zastyděla.
Dům byl hodně velký a nádherný. Skoro jsem se bála vejít, co tam na mě vybafne.
"Omlouvám se že vyrušuji." Zašeptala jsem.
"Říkal jsem, že nikdo není doma." Pocuchal mi vlasy. Až se zuješ, jdi po schodech nahoru, třetí místnost vpravo, můj pokoj.
"Počkej, měla bych zavolat domů." Zareagovala jsem.
"Udělám to za tebe, neboj." Odešel do nějakých dveří. Nezbývalo mi, než nejistě vyjít po schodech. V pokoji měl víc uklizeno než já. Že by se na tenhle okamžik připravoval? První co mi padlo do oka byla postel. Taková lákavá věc, musela jsem se jí jít dotknout, ale co kdyby teď přišel?

Nutkání bylo silnější než obavy. Rozeběhla jsem se a skočila přímo do těch načechraných peřin, zabořila obličej do měkoučkého polštáře. Voněl tak krásně, přesně jako on. Nasála jsem tu vůni pořádně do sebe. Kéž bych si ten polštář mohla vzít domů, to by se mi spalo, celou noc bych ho objímala. Zavrzali dveře. Ztuhla jsem...


(Pro informaci, Yashamaru je opravdu Gaarův strýc :DDDDD a obrázek je ZDE .. xDDD hehehe asi jsem onee-chan pořádně potrápila gomen xDDD)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Yuri Yuri | E-mail | Web | 26. června 2014 v 22:43 | Reagovat

HAAAAAAAAAAAAAA!!!!! Ani nevíte jak se mi ulevilo lidi...to bylo tak parádní ááá ani se moc nestydím, že sem si spletla chlapa z ženskou xDDD *stoupá k výšinám* naprosto bezvadný díl *četla ho třikrát* arigatooo nee-chan *je v sedmém nebi* sayonara

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama