Fukkatsu e no kibō 1

18. dubna 2014 v 12:17 | Anne-chan
Konichiwaaa *-* nakonec jsem zvážila své možnosti... Začala jsem psát DALŠÍ povídku.. kdo viděl můj nově udělaný rozcestník.. zřejmě zjistil co mám rozepsáno a co ne xDDD tak aby bylo jasno.. tohle je do K-project.. opět xD bude to mít kratší dílky.. tak se nedivte.. za chyby se omlouvám ._. píšu teď všecno ve wordpad :DDD jelikož ještě nemám koupený office xD

Probudili mě podivné zvuky z venčí. Neklidně jsem se převrátila na druhý bok a snažila se znovu usnout. Nešlo to. Otevřela jsem oči a zadívala se na prázdné zdi bratrova pokoje. Žaluzie byli zatažené. Vlastně jsem se jich ani nedotknula od toho dne... Posadila jsem se, stočila se do klubíčka a obepnula ruce kolem nohou. Jen tak napůl jsem si uvědomovala, že jsem vlastně nahá, ale nevěnovala jsem tomu dál pozornost. Stejně mě nikdo nevidí, byt je prázdný, nikdo nemá klíče... Nikdo se nezajímá o to, že žiju.
Necítila jsem hlad, snad vůbec. Přes to že jsem několik dní nejedla. Naposledy, když jsem se pořádně najedla, byl den, než odešel pryč.
"Mikotooo." Zajíkla jsem se a v očích mě začali štípat slzy. Takhle to bylo snad každý den. Nejradši bych zemřela, proč mě nevzal s sebou. Byla jsem tak osamělá, na světě už nebyl snad nikdo, kdo by si na mě vzpoměl, pohladil mě po tváři, objal mě a řekl, že to bude v pořádku.
"O-n-ii-c-h-a-n." Sklopila jsem hlavu a tiše vzlykala. Bolelo to, ta samota. Sžíralo mě to, stahovalo mě to z kůže. Takovou bolest uvnitř jsem nikdy necítila. Jak moc se mi stýskalo. Nikdy předtím by mě nenapadlo, že se do něho zamiluji, byl to můj bratr i když ne pravý, přes to jsem ho zbožňovala. Jen díky němu jsem žila.
Natáhla jsem ruku na noční stolek s jistotou, že to tam opravdu bude. A taky že jo. Nahmatala jsem bílou krabičku a vytáhla z jí jednu cigaretu. Roztřesenou rukou jsem si jí dala před ústa, stiskla mezi rty a s dlouhým vdechnutím jsem ji zapálila pomocí malého červeného plamínku, který vyšlehl z mého prstu. Byla to nějaká zvláštní značka. Moc dobře mi vždy voněla. Pokaždé jsem podle toho pachu bratra poznala. V puse jsem ucítila hořkou pachuť. Začala jsem kašlat. Hned na to jsem to vyzkoušela znovu. Za chvilku jsem si přivykla. Postupně jsem vykouřila celou cigaretu. Horké slzy mi stále stékali po tvářích, myslela jsem na něho. Co by mi asi řekl, kdyby to viděl. Od smrti maminky se vždy snažil, abych byla dobře vychovaná skvělá dívka, bez takových zlozvyků. Na tu chvilku, když se kolem mě rozšířil kouř cigarety, jsem si připadala, jako by byl se mnou. Nestačilo to. Pořád mi moc chyběl.
Namáčkla jsem nedopalek do popelníku a vstala. Procházela jsem prázdným bytem, který mi teď nic neříkal. Byl studený. Navštívila jsem svůj pokoj, nebylo tam nic zvláštního. Pořád ten samí nepořádek, který jsem tam zanechala, když jsem odcházela.
Vzala jsem si ze skříně čistou osušku a odešla do koupelny. Naložila jsem se do vany. Potřebovala jsem trochu přemýšlet. Co budu dělat? Jak to udělám. Měla bych se zabít? Skočit z okna? Probodnout se mečem někoho z modrých. Uvažovala jsem opravdu usilovně, ale nic z toho mi nepřišlo jako dobrý nápad. Nakonec jsem to vzdala, osušila se a uvázala si ručník na hlavě, aby se mi vyždímali vlasy.
Konečně jsem pocítila trochu hlad. Neměla jsem chuť k jídlu, přes to jsem ale šla do kuchyně a teda něco vyhrabala z ledničky. Moc tam toho nebylo. Našla jsem origini, které jsem původně připravovala pro něho. Sklíčeně jsem jej uchopila a kousek snědla. Po chvilce se mi zvedl žaludek. Položila jsem origini na stůl, trochu hruběji, tak že se napůl rozpadlo. Uháněla jsem k záchodové míse a vyházela tam i to, co jsem nesnědla a nečekala, že ve mě bude. Přímo špatně mi nebylo. Nevěděla jsem, jestli je to jenom kvůli prázdnému žaludku nebo...
Byl to poslední den, kdy jsme byli spolu.
"Ohayou gozaimasu onii-chan." Zrovna jsem dávala všechno na stůl. Jako obvykle jsem byla veselá a plná energie. Něco mě ale sžíralo. Nikdy jsem bratrovi neřekla, jak moc ho mám ráda, jen jsem se o něj pečlivě starala, občas až přehnaně.
"Ohayou, Ayuu-chan." Pocuchal mi vlasy. Věnoval mi jeden z mála svých úsměvů. Ten den jsem se snažila úplně nejvíc a rozhodla se, že mu to povím.
Večer přišel domů, byl docela dost unavený. Veku už byla tma. Navečeřeli jsme se. Než stihl odejít z místnosti, pověsila jsem se zezadu na jeho tričko a jemně ho stiskla mezi prsty. Udiveně se otočil.
"Onii-chan... Ch-chtěla bych... Chtěla bych ti něco říct." Úplně se otočil a zadíval se mi do očí. Ten pohled mě odrovnával.
"Nani?" Rozklepali se mi kolena. Svezla jsem se na zem. Bála jsem se, jak to vezme. Posadil se přede mě a vzal mě za ramena. Takhle jsme sedávali vždy, když se mi přihodilo něco špatného ve škole. Pokaždé mě starostlivě utěšoval. Jeho dotyk mi dodal odvahy.
Natáhla jsem se k němu a něžně jej políbila na rty. "Miluju tě, onii-chan." Ten večer byl nádherný. Mikoto mě dlouhou dobu líbal. Spali jsme spolu.

Přemýšlela jsem. SNAD NE! Vzpomínala jsem na každý detail toho večera, proudy slz už jsem ani nevnímala. Najednou jsem se zajímala o jednu jedinou věc. Buď je to origini zkažené, nebo... Zlomilo mě to. Musím si to ověřit. Najednou mi v hlavě svítala nová nadějě, že bych zase mohla být ta veselá dívka plná energie.
V rychlosti jsem si vysušila vlasy, hodila na sebe nějaké oblečení a šla ven. Musela jsem to zjistit! Teď to byla moje hlavní priorita, něco, pro co jsem žila. Naděje na znovuzrození...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Zac = Majitel Blogu :* :) Zac = Majitel Blogu :* :) | Web | 18. dubna 2014 v 12:21 | Reagovat

NA PÍČU BLOG TY KURVO ZKURVENÁ NEDODĚLANÁ :-* :-!

2 Anne-chan Anne-chan | Web | 18. dubna 2014 v 12:43 | Reagovat

[1]:  xDD jéé to je milý jsem hrozně ráda že se ti můj úžasnej a nádhernej blog líbí.. opravdu potěší takovej komentář.. :O ale nebudu se s tebou hádat tvůj je určitě lepší :O ^^

3 Yuri Yuri | E-mail | Web | 18. dubna 2014 v 13:04 | Reagovat

[1]: Heeee bacha tady si někdo otvírá hubu na špacír, to by se mi taky mluvilo bejt na druhým konci sítě, točit se na židličce s dementním úsměvem. Di si raději dát na hlavu kýbl, stoupni si do rohu a klepej do něj, třeba ti naběhne systém a začneš konečně uvažovat....

4 Anne-chan Anne-chan | Web | 18. dubna 2014 v 15:03 | Reagovat

[3]: Boože onee-chan xDD říkala sem že mi to přijde vtipný xDDDDDD stejně si to ta debilita nebude číst.. ani si nepamatuje na kolikátej blog to napsal/a xDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama