Konoha High school 2 Studentka z jiné školy

9. března 2014 v 4:44 | Anne-chan
Yooo *-* teď už asi půjdu spát.. umírááám :D stejně mě tak v sedum probudí mamka až vstane a začně něco dělat v kuchyni.. (specialita její :D nejčastěji uklízí nádobí nebo dělá prostě něco hlučnýho! aby mě vzbudila! já totiž mam spát v noci ne!)
Jinak snad se vám další dílek bude líbit ^^ už mám docela dobrou představu o čem to celé bude.. tak že brzo napíšu další *-* Enjoy!


Došlápla jsem druhou nohou na ledovou podlahu a marně hledala osušku. Přitom jsem nemohla spustit oči z kamene, který zřejmě jen tak náhodou přiletěl oknem přímo přede mě, když jsem otevřela dveře od sprchového koutu. Pořádně jsem se nemohla vzpamatovat z toho šoku, nakonec jsem to ale překonala a kámen sebrala. Byl to prostě obyčejný kámen. Otevřela jsem okno a hodila ho ven. K mému neštěstí přistál kousek vedle někoho, kdo šel po chodníku vedle domu. Zaostřila jsem a zjistila, že to je ten kluk s šálou ze třídy. Netrvalo to dlouho a otočil se na mě. Až teprve teď jsem si uvědomila, že na sobě vůbec nic nemám a dokonce jsem mokrá. Bleskurychle jsem zaplula zpátky dovnitř a okno zavřela. Určitě mě ale viděl. Doufala jsem, že to není ten typ, co to všude roztroubí.
Konečně jsem našla osušku, kupodivu byla ve skřínce, kde obvykle osušky u nás byli. Omotala jsem si ji kolem sebe a šla do kuchyně, kde jsem připravila snídani a oběd.
"Ohayou." Pozdravil mě Iruka a zkoumavě si mě prohlížel. Nechápavě jsem na něho pohlédla. "Vypadáš nějak jinak." Pocuchal mi už tak rozčepýřené vlasy.
"Jinak? To asi ne." Podala jsem mu snídani a hned potom se šla obléct.
"Vážně, vypadáš nějak jinak, jsi celá rudá. Stalo se něco?" Nevěřícně jsem se podívala na svůj odraz ve lžičce, kterou jsem sebrala z kuchyňské linky. No opravdu! Byla jsem celá rudá! To jsem se ještě neuklidnila z toho šoku, který přišel už tak brzo ráno?
"No… Ono totiž… Když jsem vylezla ze sprchového koutu, tak přímo přede mě dopadl šutr. Někdo nám rozbil okno v koupelně. Hodně mě to vylekalo." Svěřila jsem se.
"Okno se dá vyměnit, budeš v pořádku?" Vstal, aby si mě pořádně prohlédl starostlivým pohledem. Jen jsem přikývla.
"Néé nééé!!! Poslouchejte!!!" Vytřeštěně jsem zůstala stát ve dveřích třídy a pozorovala Moegi, která stála na katedře a něco tam křičela. Bylo to teda super uvítání hned po víkendu. "Lidi! Sensei říkal, že dnes k nám do školy přijedou studenti z jiného města a budou u nás studovat asi měsíc kvůli nějakým velkým zkouškám, o kterých nám ještě nikdo nic nechce říct!" Natočila jsem hlavu na stranu, jak malé štěně, když prozkoumává svou oběť. Potom jsem po té dívce opět hodila vražedný pohled a nakonec jsem se šla usadit do své lavice. Při tom jsem samozřejmě prošla kolem Konohamara. Moje tváře naběhli pěkně do nachova. Uraženě jsem prokráčela kolem. Ano, byla moje vina, že jsem si toho ráno nevšimla, ale i tak… Prostě trapás!
"Hej, hej! Umino-chan!" Zkoprněla jsem. Cítila jsem se, jako kdyby mě někdo zalil betonem, který okamžitě uschnul a potom přiletěl holub a hodil na to obří hovno. Cítila jsem, jak mi po čele a krku stékají kapky potu. Bylo to jako kdyby po mé betonové soše stékalo to holubí hovno! Konečně jsem nabrala odvahu a otočila se.
"N-nani?" Vykoktala jsem ve snaze vypadat co nejvíc normálně a jako že o ničem nevím.
"To máte v bytě kamenolom?" Pohlédl mi přímo do očí. Nachová barva mé tváře přecházela do bíla.
"Někdo to hodil přímo přede mě a rozbil okno! T-tak jsem to zase vyhodila ven." Vychrlila jsem ze sebe, aniž bych nad tím přemýšlela. Konohamaru se pobaveně usmál.
"Mohla bys kameny vyhazovat častěji." Prohodil jenom a dál už to neprobíral. Už mi bylo skoro na omdlení. Konečně jsem dospěla k cíli a usadila se na židli.
Se začátkem hodiny přišla do třídy naše třídní učitelka Anko. Často nosila výstřední oblečení, které pokud možno co nejméně zakrývalo její tělo.
"Dobréé!" Pozdravila nás energicky a začala s podáváním dalších informací na téma, které načala Moegi. "Jak už jste možná zjistili, dnes k nám přijelo několik studentů z jiného města. Každý bude umístěn do jedné třídy na škole. K nám byla přidělena jen jedna studentka. Jelikož je jako jediná ve stejném ročníku jako vy. Tsukiko Yuri.
V tu chvíli do třídy vešla poměrně drobná, černovlasá dívka v odlišné uniformě než jsme měli my. Nevím, jestli se mi to zdálo, nebo mi byla nějak povědomá.
"O-ohayou. Jmenuji se Tsukiko Yuri. Ráda vás poznávám." Přímo z ní sálalo, že to co právě řekla, bylo opravdu pracně řečeno. Vypadala nervózně.
"Ok! Tsukiko-san posaď se prosím vedle Umino-san. Doufám, že na našeho hosta budete hodní!" Nabádala nás Anko-sensei. Hned potom začala hodina a to jsem přestala vnímat.
"Promiň, co teď máme za hodinu?" Yuri do mě nesměle šťouchala jedním prstem. Zvedla jsem jedno obočí, potom jsem se podívala na svou půlku lavice, kde jsem měla vyškrábané časy, v kolik končí hodina. Vedle toho byl nalepený rozvrh hodin. Rychle jsem své nové "sousedce" sdělila informace, raději jsem rozvrh rovnou nalepila doprostřed lavice.
"Arigatou." Vážně mi byla povědomá! Kde jsem jí už viděla? Určitě jsem jí musela někde vidět! Můj mozek chvilku pracoval na plné otáčky. Stejně jsem na nic nepřišla.
"Za jakým účelem jsi vlastně tady?" Vyzvídala jsem, abych věděla alespoň o trochu víc než Moegi. Ta zrzka mě štvala den ode dne víc a víc.
"Je to v rámci školní soutěže, která se tu bude konat. Koná se každý rok a vždy je pozváno několik studentů z jiných škol. Je to nějaká logická soutěž. Po pravdě trochu nevím, proč vybrali zrovna mě, ale tak nemohla jsem odmítnout. Jsem ráda, že mi dali příležitost. Kdyby se mnou ale nejel můj přítel, kterého vybrali také, asi bych si netroufla." Zřejmě se podceňovala. Alespoň podle mě vypadala jako chytrá dívka a určitě se dobře učí. Vůbec jsem se nedivila, že už má přítele, když jsem se teď na ní tak dívala z blízka, byla opravdu krásná!
"Hej! Umino!" Po škole jsem se snažila co nejdříve vytratit a jít domů. Samozřejmě mě zase pronásledoval ten hlas. Už jsem nevěděla, jestli je jen v mé hlavě nebo na mě volá doopravdy. A tak jsem se neotočila. "Hej!" Popadl mě za ruku.
"Nejsem žádný hej!" Vybuchla jsem a vytrhla se mu.
"Takhle s ním nemluv!" Osopila se Moegi, která stála hned vedle něho. Vysokého kluka s modrou šálou.
"Nebo jako co?!" Vrátila jsem jí úder.
"Vždyť je to syn bývalého ředitele školy!" Tahle informace byla tak nepostradatelná jako třetí bota.
"A co já s tím?!" Otočila jsem se a vyrazila svižnou chůzí pryč. Chvilku na to mě ale dohnaly ještě rychlejší kroky.
"Počkej." Tentokrát mi položil ruku na rameno. "Nechtěla bys někam zajít?" Konohamaru se na mě díval opravdu upřímným pohledem. Totálně mě to očarovalo, i když jsem se hodně bránila.

"P-promiň, ale nemám čas, m-musím běžet ahoj." Rychle jsem běžela domů. Cestou jsem vrazila snad do každé druhé osoby, kterou jsem potkala. Trapas! Vážně trapas! Copak mu nestačila tamta věc?! Byla jsem značně rozčilená a tak jsem si ani nevšimla, že mě někdo sleduje…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | E-mail | Web | 30. června 2014 v 14:14 | Reagovat

fíha tak to je hustý :D jdu nadalší jsem napjatá jak kecky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama