To je moje cesta ninji! 4 Maturita s prasečím ocáskem

30. března 2013 v 3:21 | Anne-chan
Nyaa! :D docela jsem se odpíchla od těch prvních tří dílů! A i když je to poměrně krátký! tak mě to bavilo! A snad brzo napísám další díl! *o* Příští díl už bude s Irukou!! xDD mno tady to je xD (i s obrázkem kterej som editovala z Naruto shounen ai doujinshi.. někdy minulej rok v létě xD ve čtyři hodiny ráno.. možná dřív pokud vím! :D)



Vyhrabala jsem se z postele a zjistila, že ještě ani nevyšlo slunce. V Konoze jsem už několik týdnů. Trochu mě bolelo celé tělo, ačkoliv jsem neměla potuchy čím to je, dopravila jsem se do koupelny, pořádně se osprchovala a oblékla se. Teď už jsem neměla co na práci. Posadila jsem se na okno a dívala se dolů do spících ulic… Pak jsem ale zaslechla hlasy, asi tři muži si to štrádovali k sídlu Hokage.
"Tak dobrou Iruko, Kakashi." Řekl ten jeden a vydal se jiným směrem. Rozbušilo se mi srdce… Slyšela jsem dobře? Opravdu říkal… "Iruko…" Řekla jsem tiše a pozorovala dvě siluety, jak pomalu mizí v šeru. Také jsem se vydala ven, jen tak sedět mě nebavilo a i když jsme poslední dobou dost blbli s Konohamarem na různých místech v Konoze, dost mě zajímaly různé části, které jsem nestihla prozkoumat.
"Ohayooooooo!" Ihned jsem zpozorněla, poznala jsem Konohamarův hlas a po chvilce i jeho ruku na mém rameni.
"Ohayou." Věnovala jsem mu úsměv.
"Co ty tu v takhle brzkou hodinu? To se tak často nestává, abys vylezla z postele tak brzo." Vyzvídal za pomalé chůze vedle mě.
"Ani nevím, prostě jsem se vzbudila." Odvětila jsem. Připadala jsem si skvěle. Tak plná energie, dokonce jsem snad i jinak mluvila, nechápala jsem co mě tak ze dne na den změnilo.
"Pojď se mnou, chci ti něco ukázat!" Vyhrkl najednou a táhl mě za ruku někam do lesa. Tím jsme ale jenom proběhli a dostali se na mýtinu, ze které bylo vidět na nižší stromy o kousek dál a za nimi se pomalu rýsovalo růžovo oranžové světlo, za malou chvilku se vynořilo slunce a ozářilo krajinu dosud zahalenou v šeru. Stáli jsme tam tak dlouho, dokud slunce úplně nevyšlo na oblohu a nezačalo stoupat výš a výš. Po tu dobu jsme se drželi za ruce, ani jeden si to neuvědomoval, teda alespoň myslím, doufám?

"Už budu muset jít!" Vzpomněla jsem si, že dneska je den maturity, nesmím přijít pozdě.
"Já asi taky, dneska dostaneme novou misy, podle Tsunade-Baa-chan bude docela těžká, tak že se vrátíme až za pár dní." Oznámil mi.
"Dobře, tak ahoj, gambatte!" Volala jsem za sebou než se mi Konohamarův obličej úplně ztratil. Jen tak, tak jsem stihla doběhnout na akademii a posadila se do své oblíbené zadní lavice. Sensei dorazil hned po mě a informoval nás o tom, že maturita bude z Kawarimi no jutsu. Docela jsem si oddechla, tahle technika mi dost šla.
Chvíli jsem nehybně seděla v lavici a pozorovala strom, který stál venku u vysokého dřevěného plotu.
"Ohayou, Anne-chan." Cukla jsem sebou, otočila jsem se a zjistila, že u mojí lavice stojí Suzu.
"Ohayou." Byl to druhý člověk za tenhle den, kterému jsem věnovala úsměv, ale už nebyl tak přívětivý.
"Hodně štěstí, při zkoušce." Popřál mi s růžovými tvářemi.
"Arigatou, tobě taky." Dál už konverzace zase nevedla, Suzu, se odebral k sobě a čekal, než na něho přijde řada u zkoušky.
A konečně jsem přišla na řadu já. Vešla jsem do místnosti vedle třídy a změřila si pohledem dva senseie, kteří seděli za katedrou, na které byli vyrovnané čelenky se znakem Listové.
"Tak, můžeš začít, ukaž nám Kawarimi no jutsu, tady kolega na tebe bude útočit." Prohlásil ten dědek, který učil v naší třídě.
Porozhlédla jsem se a zjistila možnosti, kam se schovám, až se proměním v… V co se proměním? Kmen stromu už není tak originální, používá ho každý. Rozhodla jsem se, že jen co na mě druhý sensei, kterého jsem neznala, zaútočí, změním se v prase. Byla jsem připravená, sensei to poznal a začal útočit, v rychlosti jsem udělala pečeť a přemístila se za velkou skříň v rohu místnosti, mezitím co jsem nenápadně přihlížela, sensei si nevěděl rady s poměrně velkým vepřem, který ho teď naháněl.
"Prošla jsi, pojď si pro čelenku." Vyzval mě dědek, vyškrábala jsem se teda zpoza skříně a došla si pro čelenku. Když jsem se vracela, trochu mi vrtalo hlavou, co udělají s tím vepříkem, ale nakonec jsem to nechala být a zaměřila se na novou věc, velice cennou! Mám čelenku! Je ze mě genin! Uvázala jsem si jí kolem pasu a posadila se zpět do lavice. Všichni na mě vytřeštěně zírali, asi nečekali, že ta vždy zamlklá holka, co je chladná na každého kdo se na ni jen podívá, projde u maturity.
"Anne?" Zvedla jsem hlavu, asi jsem usnula na lavici, utřela jsem si slinu a mrkla na kluka, co seděl v lavici přede mnou a pozoroval mě.
"Suzu? C-coje?" Trochu jsem znejistěla a rozhlédla se.
"Už to skončilo, všichni šli domů. Nevím, jestli jsi ještě byla na živu, když to sensei říkal, ale zítra máme ještě přijít, budeme rozděleni do týmů a vyzvedne si nás sensei, který nás bude mít jako tým." Teď jsem zase zírala já. Tým? Tak fajn, jsem zvědavá, s kým budu v týmu, doufám, že ne s jedním z těch pitomců, se kterýma jsem měla čest hned první den, s těma by se nedalo spolupracovat, ani kdybych stokrát chtěla.
"Hai! Arigatou za informace." Opravdu jsem mu byla vděčná, nebýt jeho, asi bych tu spala do dalšího dne a ještě bych nevěděla nic o tom, co se bude dít.
"Nemáš zač… A ještě něco, ještě než jsi přišla, měli jsme povinnou četbu, ne každý To četl, ale já ano a moc se mi to líbilo, taky ti to doporučuju." Podal mi pořádně silnou knížku.
"Život Aya Akira." Přečetla jsem název a převzala ji.
"Můžeš si jí nechat, dostávali jsme je, byl jsem požádat senseie aby mi ji pro tebe dal." Tím skončil, rozloučil se a odešel.
Také jsem se vydala na cestu pryč, těšila jsem se, až se pořádně umyju a zasednu na parapet se svou novou a první knížkou.
Otevřela jsem 'Život Aya Akira' na středu a přivoněla si k stránkám, voněli opravdu nádherně, stejně, jako staré knížky, které jsem si půjčovala v knihovně v Kirigakure. Vrátila jsem se na první stránku a začetla se do příběhu, byl tak napínavý, že jsem četla celé odpoledne, až do doby než se setmělo. Chvílema jsem si musela stírat slzy, protože to co Aya-san prožívala třeba na akademii, mi přišlo ošklivé. Jednou jsem si dokonce běžela umýt obličej, protože byl celý mokrý, zalitý slzami.
"Kya." Vzdychla jsem, když jsem sebou plácla do postele, po čtrnácti kapitolách jsem měla dost a stále jsem byla unavená, tak jsem se rozhodla, že půjdu spát. "Aya Akira mi je vzorem! Byla opravdu úžasná a má můj obdiv!" Pronesla jsem do ticha a tmy a pomalu usnula.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aya Aya | E-mail | Web | 30. března 2013 v 17:10 | Reagovat

fnuk... fnuk... to bylo tak kawaííí *-* a ty poslední věty mě dojaly. Kečup-chan proč mi tohle děláš? *-*Mám tě mooc ráda *-*

2 Lost Bloody Rose Lost Bloody Rose | Web | 5. dubna 2013 v 15:10 | Reagovat

To je pěkný!!! :)

3 chemical_angel chemical_angel | Web | 5. dubna 2013 v 21:15 | Reagovat

velmi pekne :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama