K project FF // Z pohledu Ayuu// 4

10. března 2013 v 20:16 | Anne-chan |  K-project FF //Z pohedu Ayuu//
Konečněěě další díl :P nevím teda jestli to někoho potěší.. xD je trochu kratší a docela rozdílnej od předchozích, ale přece to nemusí bejt úplně jako K ne xD je to přece jenom ffka xDDD noooo enjoy it! :3
..
Udělala jsem si čaj, zalezla jsem k sobě do pokoje a skočila na postel, konečně jsem si vzpomněla na své PDA a tu zprávu, urychleně jsem ho našla a otevřela složku se zprávama. Byla tam pořád a stále nepřečtená zpráva od 'Tomoya Yuichi'. Jednalo se o jednoho z nejhezčích kluků ze třídy, byl i z bohatší rodiny. Pomalu jsem klikla na zprávu.
"Konichiwa, Mikoto-san, dostali jsme za úkol z angličtiny udělat projekt, všichni ve třídě byli rozděleni do dvojic. Mě přidělili k tobě, píšu ti to, jen abys to věděla, jestli ale zůstaneš doma do konce týdne a není ti dobře, napiš mi to, klidně ten projekt udělám za nás za oba." Nechápavě jsem zírala na zprávu, jsem ve dvojici s klukem a máme společně pracovat na projektu z angličtiny. Na projekty jsme dostávali tak týden, proto to nebyl problém.
Znovu jsem usnula, v půl osmé mi začalo pípat PDA v mé ruce. Vzbudilo mě a to bylo tak všechno, co jsem chtěla. Znovu jsem skončila v koupelně pod sprchou, dál jsem se oblékla do školní uniformy, bylo to jediné oblečení, kde jsem měla zakryté nohy, hezky schované v dlouhých ponožkách které jsem měla někam do půlky stehen, sukně končila někde kousek nad tím, i když se mi moc nezamlouvala, musela jsem jí nosit. Nikdy jsem ale nenosila kalhoty, ani v zimě. (:D statečná holka :D) Ještě jsem si učesala a upravila vlasy aby k něčemu vypadali a vylezla ven. Ze zadu do mě narazil, Mikoto, ještě rozespalý a nejspíš mu nebylo nejlíp.
"Ohayou gozaimasu onii-san." Pozdravila jsem ho. "V lednici je snídaně, schválně jsem udělala překvapení, co se má jíst za studena." Mrkla jsem na něho.
"Ohayou Ayuu-chan, arigatou." Pohladil mě na tváři a došoural se do kuchyně. Nakoukl do ledničky a zjistil, že jsem udělala origini, ale ne jen takové obyčejné origini, bylo tam dost druhů, rýže byla obarvená kořením a byli jinak plněné. Zavřel ledničku a vrátil se ke mně, lehce mě objal kolem ramen. "Nějak si nám vyrostla Ayuu-chan nikdo doma nebyl schopný udělat přes dvacet druhů origini na jednu snídani." Docela jsem se divila, dneska se choval tak jemně a jinak než normálně, dokonce víc mluvil.
"Arigatou, onii-san. Gomenasai, už budu muset jít do školy, nebo přijdu pozdě." Řekla jsem, i když nerada, ale za pět minut začne hodina. Čapla jsem školní brašnu, šoupla do ní svůj oběd a běžela si obout boty, při čemž jsem nabourala do Izumi, který se právě vyhrabal na nohy a šel do kuchyně za Mikotem. "Ohayou." Pozdravila jsem ho rychle a cestou dolů po schodech si nazouvala boty.
Do školy jsem doběhla jen tak, tak akorát jsem se přezula, doběhla do třídy a zazvonilo na hodinu. Posadila jsem se do své lavice úplně v zadu u okna, hned ke mně připutoval lísteček, jak jinak, byl od Yuichiho.
"Ohayou gozaimasu Mikoto-san, nakonec jsi v pořádku, to jsem rád." Přejela jsem očima po lístečku, napsala odpověď a poslala ho zpět. Vše probíhalo jako každý den, jenom nuda, seděla jsem ve své lavici a z okna vedle sebe pozorovala kluky z třetí D, jak hrají fotbal. Nakonec ta děsná první hodina skončila. A postupně skončil i den ve škole, namířila jsem si to k šatnám, s tím že jsem zapoměla na to, že mám nějaký projekt s Yuichi-kun. Zastavil mě, ještě než jsem stihla vyběhnout ze školy.
"Mikoto-san! Matte onegai!" Otočila jsem se na podpatku a vpadla mu přímo do náruče.
"G-gomenasai." Rychle jsem se omlouvala.
"Daijobu desu. Mikoto-san, nechceš jít k nám, že bychom společně udělali ten projekt, lepší mít ho hotový dřív." Když se ptal, měl narůžovělé tváře, až jsem se divila, proč vlastně? Nikdy jsem se klukům nelíbila a najednou mě nějaký zve rovnou domů jen kvůli nějakému projektu.
"Tak dobře." Souhlasila jsem, aniž bych myslela na něco dalšího. Vydali jsme se na cestu k němu domů, nejdříve jsme se svezli metrem a pak šli kus pěšky, najednou jsem si uvědomila, že jsme na úplném kraji Tokia, kde jsou převážně obrovské domy s nádhernými zahradami, stále jsem Yuichiho následovala, zastavil se před jedním domem.
"Jsme tady." Usmál se. "Rodiče nejsou doma, jen má starší sestra, připrav se, že se tě bude různě vyptávat." Kývla jsem hlavou, vešli jsme do domu, vonělo to tam vanilkou, což mě poměrně překvapilo, pozdravila jsem, zula si boty a hned po tom po mě skočila krásná, mladá dívka, vypadala skoro stejně jako její mladší bratr, začínala jsem si všímat, že jsou docela roztomilý.
"Koho sis to přivedl Onii-chan, máš přítelkyni?" Začala vyzvídat. "Já jsem Chizu Yuichi a ty?" Upírala na mě svůj pohled.
"Ayuu Mikoto a jsme jen spolužáci, budeme dělat projekt." Polkla jsem. Chizu se teď tvářila trochu zklamaně, že její bratr pořád nikoho nemá, ale hned změnila téma.
"Aha… Tak já vám udělám čaj." S tím zmizela za rohem, pravděpodobně v kuchyni, měla jsem nutkání jí jít pomoct, ale než jsem stihla cokoliv udělat Yuichi-kun mě táhnul k sobě do pokoje. Začali jsme pracovat u malého stolku, po třech hodinách jsme práci dokončili a já už musela jít domů. Yuichi mě doprovodil k metru a odtud už jsem jela sama. Bylo akorát osm večer, když jsem se dostala domů, umyla se a oblékla se do svého oblíbeného oblečení a zase vypadla ven, měla jsem namířeno rovnou do Homry, moc jsem si to tam za tu krátkou dobu oblíbila.
"Dobrý deeeeeeeeeeeeeeen!" Řekla jsem ze srandy, když jsem vkročila dovnitř. Izumovi vyklouzla sklenička, kterou právě leštil a spadla na zem, kde se roztříštila…
"Bakaa!" Vylítl na mě a začal nadávat.
"Gomenasaaai! Já vážně nechtěla." Uculovala jsem se. Pak jsem koutkem oka zahlédla bratra na barové stoličce, rozeběhla jsem se a skočila mu na záda.
"Onii-san, daijobu desu?" Věděla jsem, že ráno vypadal trochu přejetě, když se v noci tak opili.
"Hai." Zabručel, sundal si mě ze zad a posadil na klín.
"C-co to děláš?!" Cítila jsem se jako malá, když to udělal. Pár dalších členů homry co seděli vedle se pobaveně zasmáli.
"Nic, jenom si říkám, že si pořád malá a lehoučká. Zároveň bych ale chtěl, aby ses co nejdříve naučila ovládat naše červený plameny. To že získáš moc bysme mohli ještě nějak schovat, kor když jí nebudeš používat nikde jinde." Položil si jednu ruku na moje rameno a druhou mi pocuchal vlasy.
"Hontoo?! Hontooo?!!!" Stačil mě pevně sevřít, ještě než jsem začala skákat radostí.
"Ale nesmíš to říct Namaiki, asi by tu s náma už vůbec nepromluvila." Byla to krutá podmínka, ale nakonec jsem souhlasila.
"A kdy? Kdy dostanu moc? A budu mít i tetování?!" Vyptávala jsem se.
"Zítra večer, co? Bereš? A jasně že dostaneš i tetování." Lehce se usmál, až jsem si myslela, že se mi to zdálo.
"Arigatooou gozaimasu!" Otočila jsem se na bratrově klíně a objala ho.
Ten večer jsem nemohla dlouho usnout, nejen proto že jsem byla šťastná z toho že budu mít konečně moc, ale také jsem si trochu dělala starosti o Nama-chan, celý den jsem se s ní neviděla, raději jsem jí napsala zprávu na PDA, aby věděla, co jsem dělala, ale o přijetí do Homry jsem jí nenapsala ani znak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama