Rozhodnutí klanu

27. července 2012 v 2:45 | Anne-chan |  Jednorázovky
Paring: Neji x Hinata

Další ráno, při kterém se mohu otočit k druhému polštáři v mé posteli, a nikdo tam neleží. Další hloupí den, kdy se nebude nic dít. Další promarněný čas v mém životě. Vstala jsem a oblékla se. Tentokrát jsem si místo bundy vzala jen mikinu, stejně venku není zima a dnes máme trénink s týmem, bude to v pořádku. Zabouchla jsem dveře od pokoje a vydala se na místo tréninku. Nemohla jsem si nevšimnout Nejiho, který cvičil na dvorku. Jen co jsem došlápla na první schod, všiml si mě a otočil za mnou hlavu. Byakugan! Přesně jsem viděla, jak na mě upírá oči a přitom používá byakugan. Začal se červenat a rychle se vrátil do normálu.
"Hinata-sama." Oslovil mě. "Moc se omlouvám, nevěděl jsem…" Byl v rozpacích.
"To je v pořádku Neji, musím jít." Ani mi to nevadilo, třeba se na mě vůbec nedíval, možná se díval přese mě. Každopádně to byl byakugan.
"Jdeš pozdě, Hinato." Ozval se zpoza stromu Kibův hlas. Akamaru to potvrdil rázným štěknutím. "I Akamaru si to myslí." Přesvědčoval mě, aniž bych promluvila, nebo něco namítala.
"Já vím, zdržel mě Neji." Vysvětlila jsem mu. "Začneme s tréninkem? Kde je vlastně Shino?" Zajímala jsem se, protože tam nikde nebyl.
"Nevím, zase hledá ty svoje brouky, prej se mu zatoulaly." Podal mi jednoduché vysvětlení.
"Pardon že ruším, ale dnes se asi trénink nekoná." Zaslechla jsem za svými zády.
"Neji?" Vyděšeně jsem se ohlédla. Přitiskl mě k sobě.
"Máme důležité jednání s klanem." Zvláštně se usmíval. Jakoby měl něco zhalubem. "Pojďte Hinato-sama." Táhl mě za ruku pryč a tak jsem se s Kibou ani nestihla rozloučit.
Trvalo to dlouho, neustále se hovořilo o nějakých pravidlech, potom o ochraně listové a nakonec…
"Hinata i Neji jsou již dost staří, aby si našli partnera či partnerku. Dostávají týden na to, aby se tak stalo. Pokud se tak nestane, bude klan nucený rozhodnout za ně." Po těchto slovech se mi rozbušilo srdce. Co je to za hloupost, co s tím mám dělat? Neji se jen hloupě usmíval. Ten pohled mě zabíjel, co si to myslí?
Věděla jsem moc dobře, koho miluji, ale jak mu to sakra mám říct? Musela jsem být červená až za ušima. Myslím já momentálně na to, že si chci vzít Naruta?
Uplynul týden, za tu dobu jsem ho dokázala jen pozorovat při tréninku, nebo když něco provedl. Po každém slově, když jsem na něho promluvila, mi poskočilo srdce. Bylo to hrozné, nešlo mi o nic jiného, než se nějak osvobodit od rozhodnutí našeho klanu. Co by asi tak vymysleli?
Neji se zase tvářil tak povýšeně, nikoho si nenašel, o žádnou dívku snad nestál? Jen tam tak seděl a upíral na mě zrak. Zase se mluvilo o boji, nikdy mě zasedání klanu nebavilo, bylo to jen o boji, copak já jsem někdo, kdo by chtěl bojovat? Jsem přeci dívka, ale to nechápou, jsem nejstarší dcera hlavní větve rodu. Jaká otrava.
"Dobrá tedy, konečným rozhodnutím je, že se Hinata a Neji vezmou." Ztuhla jsem. Dělá si snad srandu? Mě se nikdo neptal. Neji se však tvářil nad míru spokojeně.
Je to půl roku co jsme se s Nejim zasnoubily. Za celou dobu jsem stále tam, kde jsem žila od mala, nehodlám se někam stěhovat, ale nebudu mít na vybranou, pokud se vezmeme… Ani jsem o tom nechtěla přemýšlet.
"Hinato?" Už mě oslovoval normálně, toho jsem si všimla za poslední dobu. "Tady jsi…" Dokonce mi tykal. "Potřebuji něco zjistit." Přistoupil ke mně. Chtěla jsem vstát od stolku ve svém pokoji, ale on mě k té zemi přitlačil zpět. "Můžeš u toho i sedět." Usmíval se.
"Ale já." Namítala jsem, on si však dělal, co chtěl. Políbil mě na rty. Já nic necítila, bylo to pro mě, jako by mě políbil kámen. Dál si už pamatuji jen to, že se začal svlékat a nejen sebe, ale i mě. Vím jen, že jsem nic necítila, jako by byl kámen.
Další ráno jsem byla v šoku. Nejen, že jsem neležela ve své posteli, ale také jsem na sobě nic neměla. Co hůř, vedle mě ležel Neji. Přišel mi docela roztomilý, než jsem si vzpomněla, co začal včera večer. Snad není možné, že bych… Rozšířily se mi zornice. Ne! To není možné, přeci nemůžu být…
To se mi potvrdilo hned druhý den. Bylo mi příšerně špatně.
"Omlouvám se Naruto-kun. Budu tě milovat do konce svého života. Můj osud se však nedá změnit."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama