Madara a já 5

28. července 2012 v 2:58 | Anne-chan |  Madara a já
Nevím, jak dlouho jsme tam tak seděli, ale za nějakou chvíli jsem zjistila, že usnul. Usmála jsem se. Jistě už toho měl dost. Vykroutila jsem se z toho stisku, položila ho na postel a přikryla dekou. Potom jsem si to namířila rovnou k telefonu. Už jsem měla nataženou ruku…
"Ne…" Zašeptala jsem a navlékla se do bot. Dojdu za ní. Trvalo mi to asi dlouho, než jsem se došourala až k domu Misuki, ale bylo mi to jedno. Ještě jsem nebyla ani u dveří a už otevřela.
"Anne, co tu děláš, jsi úplně bílá, pojď dál." Vtáhla mě dovnitř a podala mi čaj. "Teď mi hezky všechno povíš, hlavně proč vypadáš takhle." Poručila mi a posadila se naproti mně na zem.
"No, šly jsme na koupaliště a…" Všechno jsem jí to vyklopila. Zůstala na mě jen zírat. Nedokázala jsem rozeznat, jestli je naštvaná, ustaraná, nebo jestli přemýšlí. Každopádně jsem jí musela zamávat rukou před obličejem, aby zase něco dělala.
"Já ti to říkala, je prostě nebezpečný, měla bys ho vykopnout z domu." Stále se ještě tvářila stejně.
"Já nevím Misuki, když…" Prostě jsem se zasekla. Úplně mi hořely tváře. Co se to se mnou děje. Nechtěla jsem si to přiznat, ale že bych ho začala mít ráda?
"Anne, neříkej mi, že ho tam chceš nechat, ještě by tě zabil." Rozmlouvala mi to.
"Ale já prostě nemůžu. Nedokážu to." Svěsila jsem ramena a zadívala se na zem.
"Chjo, co s tebou."
"Asi nic." Zakroutila jsem hlavou.
"Měla by ses vzpamatovat Anne, vždyť on je Uchiha!" Já jsem jen pokrčila rameny.
"Začínám si uvědomovat, že on není jako ostatní, hrozně se změnil, prostě nevím." Ještě jsme o tom klábosili nějakou dobu a pak jsem už šla domů.
"Zajímalo by mě, jestli ještě spí." Říkala jsem si sama pro sebe a došla až domů. Dole bylo prázdno. Asi vážně ještě spí. Potichu jsem došla až do jeho pokoje. Vážně ještě ležel na posteli, ale nespal, měl otevřené oči a díval se do stropu. Nepostřehl, že tam jsem a tak jsem šla do kuchyně a dala se do mytí nádobí.
Vzala jsem si sluchátka a pustila si hodně nahlas nějaké písničky. Musela jsem si pročistit hlavu. Začalo se stmívat. Čas utíkal a já se v něm přestala orientovat. Nicnedělání mě však stále bavilo. Hrozně jsem se lekla, když mě Madara zezadu objal.
"Co to vyvádíš?" Otočila jsem se.
"Já nevím, prostě nad ničím nepřemýšlím." Oznámil mi.
"A z toho vyplívá, že mě umačkáš?" Vytáhla jsem sluchátka z uší a trochu se ušklíbla.
"Ne, to ne. Myslel jsem na něco úplně jiného, ale vím, že ty mě asi nesnášíš od té chvíle, co se to stalo." Zčervenal a pak jako by jeho tón trochu zchladl.
"Stalo se toho hodně, ale nemůžu říct, že tě nenávidím…" Prohodila jsem a otočila se zpět.
Udiveně se po mě podíval. "Cože?"
"Sama tomu vůbec nerozumím." Upozornila jsem ho.
"Ale?" Posadil se vedle mě.
"Ale, všechno se ve mně změnilo." Pohlédla jsem do jeho tváře. Když se tvářil tak zvědavě, vypadal poťouchle a to mi přišlo docela srandovní.
"Já vím, taky se cítím jinak. Stále ještě cítím vinnu a taky vím, že bych tě měl nechat na pokoji. Nejspíš bych měl odejít a nechat tě žít si podle sebe. Jsem pro tebe jen zbytečná přítěž, jsem moc nebezpečný. A i když tě miluji nadevše, tak tu nemůžu zůstat." Zakončil proslov a už se chtěl zvednout.
"Ne…" Zašeptala jsem a popadla ho za ruku. Svírala jsem jej tak pevně až se udiveně ohlédl. Rozbušilo se mi srdce. Nedokázala jsem to pochopit. "Ne." Řekla jsem teď pevně.
"Co to…" Vrátil se zpět na své místo. Cítila jsem, jak mi po tvářích tečou slzy. Přitiskla jsem se k němu a začala mlátit do jeho hrudníku.
"Co si myslíš, že děláš?" Nějak jsem se přestala ovládat. "Jen tak si sem přijdeš a hodláš nahradit mojí židli, potom mi sdělíš, že mě miluješ, čekáš před koupelnou s mým oblečením v náruči a jen tak tam usneš. Bereš si za vinnu to, co vlastně tvoje vinna nebyla! Po tom všem se rozhodneš odejít?!" Vážně jsem nevěděla, co dělám a on to také nechápal. Zastavil moje ruce tím, že mě k sobě namáčknul, jako to vždycky dělal. Za den to udělal vždy několikrát. Tentokrát to ale bylo jiné.
"Anne, já nevím, co dělám, myslel jsem jen, že když odejdu, tak se ti uleví a budeš zase šťastná."
"Ale co když nebudu… Co když mi to bude vadit?" Pohlédla jsem do jeho očí. Trochu se červenal a nedokázal přečíst nic z mého výrazu. Já zas vůbec nevěděla, co mám dělat. Zavřela jsem oči a zalovila v myšlenkách. Co by na tohle řekla Misuki? Asi nech ho jít, vždyť pro tebe nic neznamená. Ale co bych řekla já? Jsem tak zmatená. Je to jen několik dní, co tu je. Jen pár dní…
"Tak co mám teda dělat?" Utíral mi poslední slzy.
"Mlčet…" Řekla jsem a natáhla se k němu. Jen co se mé rty dotkly těch jeho, lehce sebou trhl a na malou chvilku nic nedělal. Usmála jsem se a pokračovala.
"A proč mám mlčet?" Vyzvídal v malé přestávce.
"Protože…" Musela jsem být hodně červená, ale řekla jsem to. "Protože tě mám ráda."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hinata Uzumaki Hinata Uzumaki | Web | 28. července 2012 v 13:32 | Reagovat

Prosím ďalej!! Ja chcem pokračovanie! To je kawai!! :D

2 Anne-chan Anne-chan | Web | 28. července 2012 v 15:22 | Reagovat

[1]: Eee.. Tatoo ffka je celá v té rubricee :) už jsem jí dávno dopísala, jen jsem jí přesunula ze starého blogu :)

3 Hinata Uzumaki Hinata Uzumaki | Web | 28. července 2012 v 19:33 | Reagovat

[2]: prepáč xDD ja si som tie ostatné nevšimla :D ale je to fakt dobré nemôžem sa zastaviť :D

4 Anne-chan Anne-chan | Web | 28. července 2012 v 19:43 | Reagovat

[3]: Jééé ták to jsem ráda že se to líbí ^^ :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama