Madara a já 3

28. července 2012 v 3:00 | Anne-chan |  Madara a já
Jeho ruka ještě víc sevřela moje zápěstí a já nevěděla co dělat. Asi jsem vypadala dost divně, ale překvapená jsem nebyla. Myslela jsem si, že se to stane, ale pokaždé jsem to zahnala, protože jsem si nedokázala představit, co by to bylo. Vytrhla jsem se z toho sužujícího sevření jeho prstů a rozeběhla se do domu. Začalo se stmívat, rozsvítila jsem světlo v kuchyni a zadívala se a stůl, vedle kterého teď stály dvě židle. Nijak mi nedošlo, že tam ještě včera byla jenom jedna. To už bylo moc, popadla jsem telefon a zavolala Misuki. I když byla překvapená, co blázním, tak jsem jí všechno vyklopila a poprosila jí, jestli nemůže přijít.
Po chvilce přišel dovnitř Madara a tvářil se hodně provinile. Nejspíš se bál, jestli s ním ještě budu mluvit. "Anne…" Měl divný hlas a mluvil tak potichu.
"Emm." Otočila jsem se k němu.
"Já…. Zapomeň na to, co jsem ti řekl." Sklopil hlavu.
"Zatím…" Chtěla jsem mu to říct nějak šetrně, ale prostě to nešlo. Pak jsem zaslechla, jak někdo klepe na dveře. To bude jistě Misuki. "Můžeš jít otevřít, prosím?" Zeptala jsem se ho a posadila se na jednu z těch židlí.
"Jo." Odpochodoval ke dveřím a za chvilku se zase vrátil. "Co tu dělá Misuki?" Zeptal se otráveně. "Řekla, že jsi jí zavolala." Pokračoval a hodně se snažil, aby bylo vidět, jak moc mu to vadí.
"Pust jí dovnitř." Pokusila jsem se o úsměv a vstala. Jen co se Misuki objevila na chodbě, popadla jsem jí za ruku a táhla jí do svého pokoje.
"Co je tak naléhavé?" Zeptala se mě a posadila se na mojí postel.
"Totiž, nemohla bys tu dneska přespat? Nechci, aby se opakovalo to co včera v noci…" Žadonila jsem. Trochu jsem se bála, i když se teď Madara choval jinak, tak jsem měla hrozné obavy, co by se mohlo stát.
Jen přikývla. "Dobře, jen si domů dojdu pro nějaké věci."
"Děkuju." Šly jsme spolu zpět dolů, ještě jsme procházeli kolem kuchyně. Nahlédla jsem tam, jestli je všechno v pořádku. Málem jsem sebou sekla na zem, ale udržela jsem se dost potichu. Poklepala jsem Misuki na rameno, aby se tam taky podívala. Obě jsme se začali klátit smíchy. Rozhodla jsem se, že půjdu s Misuki, nemůžu přece přijít do kuchyně za Madarou a začít se nemožně tlemit, protože má na sobě růžovou zástěru.
"Co to mělo být?" Vyhrkla Misuki jen co jsme došly za roh ulice. V rukou třímala svůj skate a tvářila se obzvlášť pobaveně.
"Já nevím, nechápu, kde to vzal." Snažila jsem se konečně ovládnout a zhluboka se nadechla.
"Asi se zbláznil. To má kvůli tobě. Dobrá práce Anne, ještě ho dostaneš do blázince." Chválila mě. Celou cestu jsme se tomu ještě smáli, když jsme se vrátili zpět ke mně domů, Madara už měl na sobě normální oblečení a v jeho výrazu byl vidět jen nezájem. Uhnula jsem pohledem, když jsem doprovázela Misuki ke mně do pokoje, aby si tam dala věci.
"Co tu dělá?" Ptal se mě a probodával Misuki pohledem, když jsme se vrátily dolů.
"Klídek, prostě tu jen přespí jo." Snažila jsem se ho usměrnit. Zase jsem klesla na židli, Misuki šla navštívit koupelnu a tak jsem musela chvilku počkat. Madara mi zatím dával pod nos nějaké jídlo.
"Na, tak se alespoň najez." Asi si mě chtěl udobřit, protože to bylo jedno z mých oblíbených jídel.
"Promiň, ale já nemám hlad, nechám svojí porci Misuki." Zřejmě ho to vytočilo, ale nedal na sobě nic znát.
"Dobře." Odpověděl stroze a odpochodoval nahoru do schodů.
"Můžeš jít do koupelny, Anne." Oznámila mi Misuki.
"Jo, Mada udělal večeři, ale já nemám vůbec hlad. Klidně si vezmi." Nabídla jsem jí a vyběhla také nahoru. Madara něco hrabal ve svém pokoji, teda byl to pokoj pro hosty, ale teď tam bydlí on. Vpochodovala jsem tedy do koupelny a naložila se do vany. Nohy jsem nechala venku, stejně se tam nevešly. Možná jsem usnula, opravdu nevím, ale když jsem otevřela oči, tak venku byla ještě větší tma a zhasnuté lampy. Usušila jsem se a ručník bez přemýšlení hodila do koše se špinavým prádlem. Až potom jsem si uvědomila, že vlastně v koupelně nemám nic na sebe a abych vyndala ručník z koše, to se mi vážně nechtělo. Musí být dost pozdě, snad nebude vadit, když přeběhnu do svého pokoje takhle a Misuki už určitě spí.
Pootevřela jsem dveře a vystrčila ven hlavu. Trochu jsem se rozhlédla. Vyděšeně jsem se dívala na místo hned před dveřmi. Zaostřila jsem a až teprve potom zjistila, že tam opřený o dveře spí Madara. V rukou držel moje tričko a tepláky, ve kterých jsem spala. Opatrně jsem mu to vzala a oblékla se. Potom jsem pomalu otevřela dveře úplně a jako první došla do jeho pokoje pro polštář, ten jsem mu dala pod hlavou. Zasmála jsem se, naposledy se na něho podívala a pak si šla také lehnout.
"Kde jsi byla?" Zašeptala Misuki a zvedla hlavu.
"V koupelně." Oznámila jsem jí.
"Znova? Nebo ještě pořád?" Zajímala se a mžourala do tmy.
"Ještě pořád. Asi jsem usnula." Řekla jsem ještě a otočila se na záda.
"Aha. Tak dobrou." Hlesla.
"Dobrou." Zavřela jsem oči a přemýšlela. Dlouho jsem nemohla usnout.
"Annééé." Někdo se mnou třásl.
"Misuki? Co je?" Udiveně jsem se na ni dívala.
"Madara, on spí ve dveřích u koupelny!" Vyhrkla.
"Jo tak, to vím." Zasmála jsem se.
"Co tam dělá?" Ještě pořád zírala, ale už se také smála.
"Věděl, že jsem si nevzala pyžamo a tak mi ho tam přinesl a asi usnul, tak jsem mu dala pod hlavu polštář, aby to neměl tvrdý." Vysvětlovala jsem jí a dodala ještě pár podrobností.
"Aha, už to chápu. Teď si od tebe vyžádám povolení, abych ho mohla drsně vzbudit."
"Máš možnost." Pokynula jsem rukou a šla dolů. Večer jsem sice neměla hlad, ale teď bych spořádala i slona.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama